"Každé dítě je umělec. Problém je, jak zůstat umělcem, když vyrosteme." — Pablo Picasso
Pro malé dítě není tužka a papír jen hračkami; jsou to mosty komunikace. Před tím, než ovládnou syntaxi nebo složitou slovní zásobu, děti používají vizuální symboliku k vyprávění svých příběhů, vyjadřování svých obav a sdílení svých radostí.
-
Škrábání jako vizuální "broukání": Stejně jako kojenci vydávají zvuky před tím, než začnou mluvit, rané škrábance (kolem 18 měsíců až 2 let) jsou prvními kroky komunikace. V této fázi dítě nekreslí objekt, ale vyjadřuje pohyb a energii.
-
Barvy jako čisté emoce: Když je emocionální slovník omezený, barvy se stávají jejich vyjadřovacími nástroji. Jasné barvy jako červená a žlutá často odrážejí vysokou energii nebo vzrušení, zatímco tmavší tóny mohou naznačovat více reflexivní stav nebo potřebu ochrany.
-
Symbolika prostoru: Ve světě dítěte odpovídá velikost na papíře emocionální důležitosti, nikoli fyzické realitě. Dítě si může nakreslit velmi malé vedle obrovské rodičovské postavy, aby ukázalo pocit ochrany nebo dominance.
-
Kreslení jako katarze: Děti často kreslí události, které je vyděsily. Tím, že strach přenesou na papír, získávají nad ním kontrolu. Papír se stává bezpečným prostředím pro "konfrontaci" s velkým světem.
Dospělí by měli na dětské kresby pohlížet ne jako na umělecká díla, která mají být esteticky hodnocena, ale jako na okno do jejich mysli. Místo otázky "Co to je?" je podpůrnější přístup říct: "Pověz mi, co jsi nakreslil." To je vyzve, aby použili pár slov, která mají, k doplnění příběhu, který začali na papíře.
Poznámka: Tento proces je znám jako "vizuální gramotnost" a je nezbytný pro pozdější rozvoj dovedností psaní a čtení.
